Mi teda ještě nikdy nikdo parohy nenasadil, já si jen nasadil triko s parohama. Taky jsem si nasadil košili ze sekáče, na kterou jsem si vlastnoručně přidělal pyramidy. Ty předtím byly na ošklivém pásku od Vietnamců.
Píšu po strašně dlouhé době, ty 3 články mě totiž strašně vysílily a navíc jsem měl plné ruce práce s vyděláváním peněz na zrcadlovku. Abych si začátkem října mohl svou mašinu pořídit, musel jsem okopat několik řepných polí, babičce vymalovat kuchyň a ve stolařství ještě stlouct pár kusů nábytku. Během prázdnin jsem se vlastně stal děsně zručným pracantem. Teď už se zase docela cítím na to, že bych mohl začít článkovat. :)
Na Colours of Ostrava jsem se letos vydal poprvé. Vesnické hlukfesty, na které jezdí většina mých přátel mě moc neberou, vesměs všichni poslouchají úplně jinou hudbu, než já a jelikož jsem nechtěl, aby mým jediným prázdninovým hudebním zážitkem byl poslech Ready Kirken v Bolaticích, koupil jsem si lístek na Colours.
První den dost silně pršelo. Já měl vyžehlené vlasy, a tak se mi začaly kroutit. Nohy zablácené, vlasy jako po trvalé... no pobíhal jsem tam jak nějaká divoženka. Až na pár trapných textů a falešných tónůbyla většina kapel poslouchatelná. Toť má bloggerská recenze čtyřdenního hudebního festivalu, můžete mě odsoudit a zavrhnout . :D Samozřejmě, byly to především čtyři dny v lihu, teď mě čeká ozdravný týden, při kterém budu pít čaj z Ostropestřce, který regeneruje játru a na alkohol ani nepomyslím.
.
Semi Precious Weapons je v současné době nejpopulárnější a nejžádanější kapela New Yorku, Lady Gaga byla jejich fanynkou ještě než se proslavila a později si je zvolila jako předkapelu na své Monster Ball tour. Proto to taky byla kapela, z které jsem byl nejvíc odvařený a na kterou jsem se nejvíc těšil. Na fesťák jsem jel z velké části vlastně jen kvůli nim, celý pátek jsem si představoval, jak se Justin Tranter objeví na podiu a začne zpívat nějaký narcistický song. V půlce mého snění mi přišla esemeska, že prý SPW večeří u hradu (část areálu). Okamžitě jsem se vykašlal na divadelní představení, které jsem měl s kámošem Hynkem navštívit a rozběhl jsem se k hradu. Normálnímu člověku by trvalo dostat se z jednoho konce na druhý konec areálu asi 15 minut, díky mým zkratkám a neobyčejně vyvinutému orientačnímu smyslu mi cesta trvala dvakrát víc, už jsem ani nedoufal, že Justina zastihnu, musel by mít jídlo o deseti chodech, aby tam ještě byl. Doběhl jsem k budově, kde se jedlo, už tam byly dvě holky, s kterýma mě Hynek seznámil. Tak jsme se usadili na lavičku pár metrů před vchodem a čekali jsme. Za minutku nastal onen moment, frontman kapely se objevil ve dvěřích. Neříkám, že si ujíždím na chlapech v silonkách a na deseticentimetrových šteklích, ale když jsem ho viděl, od pusy mi tekla slina a místo abych poprosil o společnou fotku, nasadil jsem užaslý výraz a jen přiblble jsem se na Justina usmíval. Nevím, jestli jsem ho zaujal já, nebo dvě další fanynky, které semnou sdílely lavičku. Justin prostě zastavil, pozdravil a optal se nás, jak se máme. V ten moment mi už ta slina odkapávala na jeho podpatky.Všichni tři jsme v šoku jen zažbleptli, že se máme náramně, dokonce jsme měli tu drzost neoptat se zpět. Byli jsme prostě v šoku, z kterého jsme se dostali, až když odešel a jen jsme litovali, že jsme nebyli schopní se s ním vyfotit. Jako skalní fanoušek jsem se byl postavit k podiu už hoďku před začátkem jejich koncertu, stál tam ještě chlap s duhovou maskou na obličeji a modrými vlasy. Taková společnost! :D Ale dalo se čekat, že koncert chlapa na podpatcích přitáhne další individualisty. Po hodině postávání jsem byl zmrzlý na kost, už bylo po půlnoci a začlo se hrát, písničky byly úžasné, živý zpěv bezchybný, to nemluvím o tom, že Justin při zpěvu v jednom kuse dělal roznožky, rozštěpy, výkopy a jiné gymnastické prvky :D Byli jsme zalíváni litry šampaňského a taky rumem, který nesnáším, ale v té zimě dobře zahřál. Justin si nás asi ještě pamatoval, protože když jsme si zapálili cigaretky, natáhl ruku, že mu je máme dát a vzal si je. Justin Tranter kuřil moje Petry!!! :D Takový zážitek! :D Zachvíli nám je vrátil a pěl dál. Všichni byli z koncertu hotoví, SPW dali dokonce i přídavek. Toť asi nejsilnější zážitek z celých čtyřech dnů.
Tohle pohoršující tílko, z kterého občas při nešťastném pohybu vykoukne má bradavka jsem měl i na onom koncertu. V nesnesitelným vedrech je k nezaplacení, ale vzhledem k tomu, že letošní léto je studené, jsem ho ještě moc nevyužil. Bledě modré kraťasy mám z Bershky. A jelikož jsou kříže jakéhokoliv druhu, formy a barvy ohrané, našel jsem si jiný náboženský symbol, ta miniaturní věc na mém krku je Hamsa, židovský znak štěstí. Všímaví si všimnou bebina na noze, nevybral jsem zatáčku.
Přemíra červené barvy v mém pokoji by u mě vyvolala agresivitu a taky bych možná umučil každého, kdo by se na mě jen škaredě podíval. Větší množství žluté v mém zorném poli mi zase způsobí hyperaktivitu. A modrá, stávající barva mého pokoje, je pro mě účinným uspávadlem. Kdyby mě někdo navlíkl do tyrkysového trika, začal bych prudce zvracet a před stádem důchodců si musím nasadit brýle se silně zabarvenými čočkami, abych mohl kolem vyblitých barev jejich plstěných kabátků bez jakékoliv úhony bezpečně projít. Dá se taková citlivost na barvy nějak léčit? :D Přes barvité vylíčení svého problému se konečně dostávám ke kutilství, vybral jsem si dvě neutrální barvy, bílou a šedou, jenže nechci aby můj pokojíček vypadal tak sterilně, přemýšlím o akcentech fialové, růžové, nebo růdé. A teď, babo, raď!
Konečně jsem se dočkal balíku, v kterém se ukrývalo triko. Na tom triku je snad celá mléčná galaxie a kdybych ho zkoumal podrobněji pod mikroskopem, určitě tam bude natištěná Země a na té Zemi budu natištěný já. Jinak super sexy letní shortky jsou mé bývalé, lehce upravené jarní jeany.
Jásám a raduju se, protože jsem po dvou měsících vymýšlení jména blogu konečně započal psát první článek. Jak slastný pocit!
K tomuhle počinu jsem se dokopával snad rok, přes stresy ve škole a matikářovo hrození čtyřečkou jsem se k blogu dostal až o prázdninách. Co už, prázdniny jsou na to stejně asi nejlepší doba... Sám ještě nevím, jakou bude mít blog podobu, v názvu má slovo fashion a ještě ke všemu je napsán fontem, který používa ELLE. Kdo ví, jestli to tu bude módní v takové míře, jako je mé záhlaví :D. Spíš asi budu psát storky o mých zážitcích, rozdám nějaké své cenné rady, co se péče o vlasy týče a občas sem vypotím nějakou hlubokou myšlenku.
Na závěr. Doufám, že mé hlody budou čitelné a outfity líbivé. Pokud způsobím nějaké módní faux pas (jakože určitě ano), buďte, prosím, shovívaví.
